V rámci projektu „Týden rovnosti, výměna rolí“ se dětí ze třetí, ze čtvrté a z páté třídy zúčastnily literární soutěže.

Témata

• Týden jsem žil/a ve velkém městě
• Když jsem se probudila jako kluk / probudil jako holka
• Když mi babička upletla růžový svetr
• Jsem fotbalistka

Vítězové

1. místo Robin Černohorský – Když mi babička upletla růžový svetr
2. místo Lucie Kožiaková – Když mi babička upletla růžový svetr
3. místo  Mikuláš Tauchman – Probudil jsem se jako holka

Vítězné práce

Když mi babička upletla růžový svetr
Robin Černohorský

Babička mi k svátku upletla svetr, ale byl růžový. Protože mi bylo babičky líto, začal jsem ho nosit, ale ve škole se mi kamarádi smáli. Bylo mi z toho smutno. Šel jsem domů. Najednou jel po chodníku velký chlapec a najel do starého pána. Ten upadl a rozbil si koleno. Teklo hodně krve. Protože jsem neměl žádný obvaz, sundal jsem růžový svetr a zavázal jsem pánovi koleno, abych zpomalil tok krve. Zavolal jsem na číslo 155 a sanitka přijela za chvilku. Svetr byl úplně zničený, ale pán byl zachráněn. Druhý den přišel do školy policista a poděkoval mi před celou třídou za první pomoc pánovi, který byl již zdráv. Kamarádi říkali, že můžu poděkovat růžovému svetru. A měli pravdu.

Když mi babička upletla růžový svetr
Lucie Kožiaková

Když mi babička upletla růžový svetr, tak jsem moc ráda nebyla. Nemám totiž růžovou barvu vůbec ráda. Babička se nezlobila a dala růžový svetr sousedovi. Moc jsem se divila, že si svetr vzal sousedův syn a pomyslela jsem si, že ho asi dal své sestře. V sobotu odpoledne jsem šla se svým pejskem na procházku a uviděla jsem toho kluka. Měl na sobě ten růžový svetr. Po chvíli jsem si všimla skupiny kluků, kteří šli za klukem v růžovém svetru a začali ho bít. Běžela jsem k nim a křičela na ně, ať ho nechají být. Od té doby jsme s klukem v růžovém svetru kamarádi.

Probudil jsem se jako holka
Mikuláš Tauchman

Jednoho dne jsem šel s kamarády do kina, a když jsme ho skoukli, šel jsem domů. Táta mi řekl, ať jdu spát, že je ráno škola. Tak jsem šel spát a zamyslel jsem se, jaké by bylo být holkou. Ráno jsem se ulil ze školy a šel jsem za mým kamarádem a řekl jsem mu, jestli neví, jak se stát holkou. Kamarád se začal smát: „HAHA“ ty a holka, fajn, zajdi si do lesa, tam bydlí jeden čaroděj. Ten už ti pomůže, poradí. Kamarád mi řekl, kam mám jít, a tak jsem šel do lesa a uviděl jsem chatu. Zaťukal jsem na dveře – „duk, duk“, je tam někdo? Nikdo neotevřel, tak jsem se šel podívat do okna a uviděl jsem čaroděje.  Vyšel za mnou ven a zeptal jsem se ho, zda je čaroděj a on mi říká: „Já ne, ale můj dědeček ano, zavolám ti ho“. Tak jsem čekal, čekal, až přišel starý pán. Pozdravil jsem a řekl jsem mu, že se jmenuji Matyáš a on se jmenoval Libor. Poprosil jsem ho, že se chci stát holkou, jestli by to mohl zařídit. Postavil mě na místo vedle stolu a řekl mi ať, vypiji lektvar. Bál jsem se, co bude dál, ale poslal mě domů, že mám jít hned spát, že se ráno probudím jako holka. Přes les jsem šel zpátky domů a lehl jsem si do postele. Ráno jsem vstal a v zrcadle jsem zjistil, že jsem holka a měl jsem velikou radost.